3. 3. 2016

Milujem tieto naaranžované fotky, ktoré sa tvária, že čítam a pijem čajík v mojich
sexy papučkách a pritom to všetko trvalo 5 minút.
Ešteže mám oholené nohy.  
Mám taký pocit, že čím je človek starší, začne si viac vážiť maličkosti. Ako vôňu čerstvo uvarenej kávy, úsmev náhodnej osoby v autobuse, keď vám niekto pochváli oblečenie či opätovné skontaktovanie sa s osobou, ktorá pre vás v minulosti znamenala tak veľa...

Ak sa mám zamyslieť nad sebou spred pár rokov - na toho bezstarostného človiečika, ktorý sa viac usmieval ako plakal - a teraz - zbičovaná životom, rozumovo vyspelejšia, berúc si pravidlo dvakrát meraj a raz rež viac k srdcu než kedykoľvek pred tým... Hmm... Neviem či to každý cíti takto intenzívne, tú zmenu, tá dospelosť, ktorou človek prejde. No u mňa sa to deje práve teraz. Mám pocit akoby som zostarla o 20 rokov a mám sa pripraviť na ten dospelácky život. A to nemám za sebou ani len výšku. Viete čo tým myslím? Ak nie, nevadí. Sama sebe občas nerozumiem. No v posledných týždňoch som prešla asi najväčšími zmenami. Viem, že všetko má svoj význam, všetko sa deje za nejakým účelom a každá bolesť a životná situácia z nás vytvára človeka, ktorým sa máme stať... 

Pevne verím, že moje obdobie, kedy som na tom nebola najlepšie sa postupne končí a začnem byť skutočne šťastná. Viem, že tomu musím veľmi dopomôcť aj ja sama a nemôžem nechávať všetko na osud...

Blog postupne obnovím, články budem pridávať postupne, stále však toho mám nadhlavu, predsa len tento rok chcem byť titulovaná. ;) 

Na záver tu mám jednu peknú myšlienku, ktorú som našla na blogu Sáry, ktorá trpela/trpí anorexiou. Oplatí sa prečítať:)

Pár slov na závěr od Magdy Křepelkové:
Sára zde píše o tom, jak se naivně chytla, jak, ač to sama nechápe, její mozek se zbláznil a naskočil na striktní systém kontroly.
Vy, co ji znáte, víte, že je to velmi inteligentní dívka. 
Tak jak se jí to mohlo stát? 
Moje zkušenost s dívkami se sebedestrukcí je, že jsou všechny inteligentní a hlavně nesmírně vnímavé, citlivé.
Občas s úsměvem říkávám,že kdyby byly blbější, tak by to měly jednodušší. Protože tolik variant kontroly, co dokáže vytvořit mozek, kterému to pálí...je až k nevíře. Málokdy se najde jedna jediná příčina, proč se přepnutí v hlavě stane. Vědci dodnes fungování mozku zkoumají a spoustě věcem nerozumí. Jedna teorie vyvrací druhou. Každopádně se shodují na tom, že jakmile něčemu uvěříme, tak to získává obrovskou sílu.
Vezmete si, že nás ve škole učí, že máme 5 smyslů. Přírodní národy, šamanské kultury si předávají informaci, že máme smyslů 366.
Trochu rozdíl, že? 
V naší společnost je trénována pouze jedna část mozku, ta racionální. Přitom ani není největší. Plazí, instinktivní část nebo emoční část mozku má ale také svoje síly. 
Racionální, logický mozek nemá příliš rád změny. Pracuje po vyšlapaných cestičkách a jak se chcete na něco podívat jinak, tak vás z toho pěkně rozbolí hlava.
Co tím vším chci říct?
Že nikdy nikdo nevíme, do čeho se kdy dostaneme..někdo propadne depresi, jídlu nebo alkoholu, drogám, nemoci či počítačovým hrám. 
Někoho složí úmrtí v rodině, druhého krach jeho firmy. Vtipnost života je v tom, že se furt něco děje. Mění. 
A tyhle životní zkoušky nás třeba i na nějakou dobu semelou... ale důležité je, jestli se nakonec zvedneme. 
A vždycky je pak z nás někdo jiný. A proto se to děje.
Je to cesta proměny a poznání. Jung říkával - temná noc duše. 
Někomu přijde přes nemoc, někomu přes tragedii...a někomu nepřijde vůbec. :-)

Ale jen ten, kdo prošel peklem...ví...o co jde. 

Majte sa krásne :)
S láskou, 
Vaša Čuks.

Facebook |  Instagram   |  Tumblr  |  danycuks@gmail.com

18 komentárov:

  1. Dany držím palce, nech všetko prebolí a je už len lepšie. Rozumiem ti, tiež neprežívam zrovna najlepšie obdobie a hlavne nadobúdam pocit, že niekedy sa človek môže snažiť koľko chce a druhí to aj tak nevidia, potom človek stráca motiváciu, silu a celkovo chuť niečo dokázať...

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Ďakujem :)
      Presne tak... preto nejak v poslednom čase sa odpútavam od takých ľudí, od ktorých viem, že môžem očakávať.. vlastne od ktorých nemôžem nič očakávať alebo ktorí nebudú pri mne stáť. A cítim sa trochu lepšie popravde :)

      Odstrániť
  2. Zrovna před nedávnem jsem si vzpomněla na tvůj blog, na to, jak mě baví. A vždycky bude :) Momentálně mi je 18 let a máš pravdu v tom, že čím je člověk starší, bere věci jinak. Momentálně si toho všímám opravu hodně. A moc moc ti držím palce s titulem ♥ :)
    La vie est belle

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Pre takéto komentáre žijem ♥ Ďakujem :) Potešila si ma veľmi :)

      Odstrániť
  3. Drž se, pamatuj, že jsme vždy s tebou :-)

    OdpovedaťOdstrániť
  4. Doufám, že se ti vše obrátí k lepšímu a bude se ti jenom dařit a budeš šťastná, moc ti to přeju :) ♥

    SweetElis

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Ďakujem Eli aj ja to prajem všetkým ^_^

      Odstrániť
  5. Alebo ako bolo v Batmanovi - prečo padáme? Aby sme sa mohli opäť postaviť a ísť ďalej. Držím ti palce, nech už prežívaš čokoľvek, ja som toho v detstve prežila dosť, ale no skrátka veci a minulosť nezmeníme, môžeme sa z nej len poučiť a ísť ďalej.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Presne tak ako hovoríš :) Ďakujem pekne :)

      Odstrániť
  6. To je úžasný článok :)
    www.vanesasworld.blogspot.com

    OdpovedaťOdstrániť
  7. Juj, Dany dúfam, že bude u teba všetko v poriadku! :) Veľmi sa teším na nové články a snáď ti ich písanie aj trošku pomôže :).

    OdpovedaťOdstrániť
  8. skvělý článek:)
    určitě budou další dny mnohem lepší. Někdy je toho prostě moc.
    http://of-goldbook.blogspot.cz

    OdpovedaťOdstrániť

Ďakujem za komentár a prajem krásny deň! :)